Karlovo poznatky...
Jak opravit automatickou převodovku "na koleně"
Úvod
Kdysi jsem sliboval, že až dokončím repasi své 350ky, podělím se s vámi o nabyté zkušenosti, což tímto činím. Podotýkám, že nemám rozhodně v úmyslu popisovat detailně postup repase – na to se necítím být dostatečně fundovaný, navíc by to bylo zbytečné, protože je lepší se za tímto účelem začíst do odborné literatury. Účelem následujícího článku je popis dojmů z celkové repase převodovky z pohledu kutila, který se rozhodl trochu narušit auru tajuplnosti, obestírající tento strojek v mysli většiny z nás. Protože jsem celkovou repasi dělal poprvé, bez jakýchkoli předchozích praktických zkušeností , berte prosím tento text opravdu spíše jako právě pohled začátečníka v tomto oboru, který za vás vyzkoušel, jestli je reálné ušetřit řádově 20 -25 tis. Kč v případě, že se vaše převodovka odporoučí do věčných lovišť, a zvládnout vše sám takzvaně na vlastní triko. Vycházel jsem z přesvědčení, že i takto komplikované zařízení je jen stavebnice dílů, stroj, který má jasná funkční pravidla. Takže to prostě musí jít…Pokud vás po přečtení článek inspiruje k podobnému dobrodružství , budu rád, zvlášť pokud si zkušenosti taky nenecháte pro sebe.
Kdy repasovat automat
Dokud naše amerika jezdí a řadí, jak má, a nic nikde neteče, většinou nikoho ani nenapadne se tím zařízením mezi motorem a hnacím hřídelem nějak zabývat, samozřejmě kromě pravidelné kontroly hladiny oleje. Jiná situace, skoro noční můra, nastává v momentě, kdy auto začne řadit jindy nebo jinak, než jsme zvyklí, případně přestane některou rychlost řadit úplně. K mírnému znervóznění majitele stačí i přibývající načervenalé skvrny pod autem, to už většinou začneme tušit, že nás brzy nějaká péče o špajz nemine.
Osobně si myslím, že dokud olej neteče proudem, auto nějak řadí a majitel auta není puntičkář, nevyplatí se provádět zásadnější opravy, protože ty většinou vyžadují vyjmout celou převodovku, a ta když už je jednou venku, vezme se stejně z gruntu. Výměna obou hlavních gufer na hřídelích, některých těsnění na skříni, pístech přístupných zvenčí , popř. přitažení matic tlakových trubek lze udělat i s převodovkou ve voze, byť někdy je to převeliký opruz. Taktéž oprava mozku je v nouzi možná bez vyjmutí převodovky, ale s příjemnou prací to nemá nic společného. Kdo třeba jen měnil vlastnoručně olej, ví, o čem mluvím. Můj případ byl jiný, protože dělám celkovou renovaci polovičního vraku, převodovka šla ven bez diskuze a také bez předchozího vyzkoušení. Takže jsem byl zvědav na překvapení, která mě čekají, a zároveň jsem věděl, že vše budu dělat od bodu nula, nebudu se koupat v oleji a vše si budu moci důkladně vyzkoušet.
Takže pokud už je jasné, že převodovka musí ven, je třeba se s mířit s faktem, že auto nějakou DOBU bude odstavené na špalkách (jak bude tato doba dlouhá, záleží na mnoha faktorech a je mi jasné, že mnozí právě z tohoto důvodu dají přednost repasi v odborném servisu, kde je předpoklad, že to sice bude drahé, ale rychlejší ). Málokdo bude mít čas věnovat se celé akci souvisle. Taky musí být KDE to auto odstavit, a to sice na rovné ploše, aby bylo možné ho zvednout. Pak stačí zvednout auto dostatečně vysoko a řádně zajistit, vypustit olej, odpojit všechny ovládací prvky převodovky, trubky chlazení oleje a podtlakového ventilu, náhon rychloměru, podepřít motor, odšroubovat ze setrvačníku a příruby motoru (měnič musí zůstat na převodovce), vytáhnout kardan a převodovku spustit např. na heveru (je dost těžká) pod auto a vysunout mimo něj.
Co k tomu budete potřebovat
Zejména čas, trochu kutilské zručnosti a tvrdohlavosti, trpělivost a chuť dotáhnout to do zdárného konce. A pak taky podrobný manuál, to je alfa a omega. Já doporučuju klasiku od Rona Sessiona, je perfektní, pokud budete postupovat podle ní, slovo od slova nebo obrázek po obrázku, není v podstatě co zkazit. Není od věci si celou knihu prostudovat ještě před zahájením práce, ať víte do čeho jdete. Jednak člověk pochopí, jak to všechno funguje (aspoň trochu: ), a hlavně si bude moci zhruba naplánovat postup práce.
Pokud jde o speciální nářadí a vybavení, kromě zcela běžného dílenského nářadí jsem nepotřeboval skoro nic ze speciálních přípravků a nářadí, které v hojné míře uvádí např. Dílenský manuál k našim autům. Vše jsem dokázal nějak nahradit kombinací šroubováků, klíčů, gola sady, kladiva (to je důležité), sekáčku, kleští a pár dalších běžných nástrojů. Jen je třeba používat zdravý rozum, ne každé nářadí lze bez následků použít pro tu kterou činnost. Ze speciálního nářadí jsem potřeboval pouze několik na přesný průměr osoustružených hliníkových (lepší by byly mosazné, ale kde brát, že) trubek na zarážení nových mosazných futýrek, a kus závitové tyče s dvěma matkami a dvěma kusy jeklu jakožto improvizované „stlačovací zařízení“ na přítlačné pružiny pístů. Nelze samozřejmě vyloučit, že jsem měl štěstí a že jiný kus by například bez dalšího nářadí nešel tak lehce rozebrat, ale je to spíš nepravděpodobné.
Nezbytné bude objednat tzv. Overhaul kit pro příslušnou převodovku, který obsahuje vše, co se bude měnit: veškerá těsnění, bronzová futýrka, filtry, spojkové lamely a ocelové mezikroužky, brzdicí pás, vacuum modulator, checkballs, těsnění pod vanu. Já jsem přikoupil ještě tzv. Shift kit, který obsahuje sadu pružinek a jiná těsnění a membránu mezi obě poloviny mozku. Větší průměry přepouštěcích otvorů některých hydraulických kanálků společně s jinými pružinkami ventilů v mozku a odstředivém regulátoru by měly zrychlit průběh řazení mezi jednotlivými stupni a omezit prokluz spojek, čímž prodlužují jejich životnost a řazení je pocitově „razantnější“ – uvidíme.
V průběhu repase dílů možná zjistíte, že bude potřeba ještě přikoupit některé další součásti, což nelze dopředu odhadnout. Díly nejsou drahé a jsou běžně dostupné, jen musíte počítat se zdržením.
Rozebrání převodovky
Špajzku jsem umístil „na záda“ mezi dva špalky, mozkem nahoru. Je potřeba připravit si nějaký ten metr čtvereční čisté (!) volné plochy na odkládání vymontovaných dílů vedle sebe, tak jak je postupně vymontováváte ze skříně. Pokud jste začátečníci jako já, je skoro nutné postupovat díl po dílu podle návodu, jako v mateřské školce, všechno radši třikrát vyzkoušet, ověřit a ujistit se, že vím, co dělám. Samotné rozebrání bylo bezproblémové. Započalo odšroubováním zadního nástavce skříně, ovládacích pístů přístupných zvenčí, odstředivého regulačního ventilu a vyjmutím vnitřností „mozku“, pokračovalo vysunutím olejového čerpadla ze skříně mocným trhnutím za dva kusy drátu, který jsem uvázal za šrouby (dvě díry mají po vyšroubování šroubů čerpadla ještě vnitřní závity pro tyto montážní šrouby o větším průměru, samozřejmě UNC, takže se hodily šrouby z rozmontovaného auta. Pak už to šlo jak po másle, snad až na poslední píst, ukrytý nejhlouběji ve skříni. Ten nešel ven jinak, než pomocí tlaku vzduchu z trysky kompresoru. Výsledkem byla prázdná hliníková skříň a pěkná série jednotlivých součástí naskládaných vedle sebe na kusu hadru.
Repase dílčích částí
Všechny díly jsem naskládal do krabic, protože mi bylo jasné, že díky nedostatku času se repase potáhne pěkně dlouho – v mém případě to bylo několik měsíců. Postupně jsem rozebral jednotlivé díly a po jednom je repasoval. Týká se to olejového čerpadla, clusterů třecích spojek s písty, planetových převodů a těla mozku s posuvnými válečkovými ventily. Repase spočívá vždy v rozebrání, vyčištění v technickém benzínu, výměně gumových, teflonových nebo kovových těsnících kroužků, dále nahražením starých futýrek (vyjmul jsem je vždy rozříznutím nebo rozseknutím) za nová (tady je nutné v několika případech použít narážecí trny přesných průměrů, u spojek výměna clusterů lamel a ocelových mezikroužků. Tady možná narazíte na problém s vůlemi mezi clusterem lamel a přítlačným kotoučem pístu, protože nové, neojeté lamely jsou vyšší a pokud má být jejich počet stejný, bude možná nutné mírně osoustružit některý píst, nebo naopak vložit tlustší kotouč. Záleží na situaci, třeba jestli se už převodovka předtím repasovala. Já jsem musel měnit jen jeden prasklý přítlačný kotouč, jinak jsem byl všude v toleranci. Jinak písty ztenčíte i v případě, že budete přidávat o jednu lamelu víc do spojek, a tím zvýšíte možnou zátěž převodovky. Ale to je pro závodníky, já to nedělal.
Poslední věcí, kterou je třeba udělat, je kompletní očištění skříně (zvenku drátěným kotoučkem na vrtačce, zevnitř důkladným vymácháním v rozpouštěcí lázni. Já měl shodou okolností k dispozici průmyslovou pračku, což je ideální. Nabízí se celou skříň zvenčí opískovat, ale to jsem si netroufl, protože jsem nevěřil, že se podaří ucpat všechny otvory tak pečlivě, aby se pískovací médium nedostalo i dovnitř a nepoškodilo vnitřek skříně, nebo nedejbože někde nezůstalo pár zrníček, anebo (to je snad nejhorší) že by ten, kdo to bude pískovat, neopískoval iniciativně i vnitřek, což se mi stalo např. u olejové vany. To bych milou skříň mohl rovnou vyhodit a tím pádem by nebylo co repasovat. Tím také nakusuju noční můru opraváře, kdy bychom po rozebrání zjistili, že skříň je uvnitř vážně poškozená. Koupě jiné převodovky za účelem výměny skříně posouvá tuto opravu do říše neekonomických výstřelků, to už je lepší koupit přímo v USA novou převodovku. Nakonec se skříň odmastí, vymaskuje páskou a nastříká – třeba akrylovým lakem.
Kompletace
Nejpříjemnější část celé repase, na jejímž počátku jsem se ale málem přišel o nervy při instalaci přítlačného pružinového kotoučku pístu, který je umístěn nejhlouběji ve skříni. Na to jsem si musel vyrobit speciální stlačovací bazmek, který popisuju výše, a i tak je problém instalovat pružný ocelový kroužek jako závlačku, která pružinový kotouček drží . Nakonec tam potvora zaskočila a dál už celá kompletace z repasovaných součástí byla radost sama. Kompletace probíhá jako pravý opak rozebírání, a opět se mi vyplatilo postupovat přesně podle knížky. Ta totiž radí například co, kdy a čím mazat nebo naopak nemazat, co jak utahovat, na co si dát pozor a co kontrolovat. A navíc – během snad půl roku, co jsem se po chvilkách převodovce věnoval, jsem součástky přenášel z dílny do dílny, domů, vozil týden v autě a pak zase někde vyložil, takže se mi vše důkladně promíchalo a ačkoliv jsem při demontáži vše důsledně třídil a chronologicky řadil, bylo mě to poté k ničemu. Takže bez knížky bych byl v háji.
Po sestavení vnitřku skříně jsem nasucho osadil olejové čerpadlo a zkontroloval axiální vůli celého soustrojí. Poté jsem čerpadlo namontoval napevno a pokračoval montáží mozku. Osadí se ovládání parkovací západky, segment ručního řazení, táhlo kickdovnu, píst stlačující pásovou spojku. Do správných míst v bludišti mozku se osadí 4 kuličky – checkballs, nová těsnění a ocelová membrána mezi oběma polovinami mozku a poté už je možné nasadit druhou polovinu mozku – tělo s válečkovými přepouštěcími ventily, již dříve zrepasované. Před zakrytím olejovou vanou ještě samozřejmě filtr oleje. Následuje instalace převodu náhonu rychloměru a zadního konce převodovky. Úplně nakonec se osazuje podtlakový modulátor, odstředivý ventil (governor) a jediný vnější stlačovací píst (accumulator). Tím je celá repase v podstatě u konce a zbývá namontovat měnič (ten se nedá v domácích podmínkách rozebrat, takže vypláchnout a použít znovu, a nebo případně koupit nový) převodovku opět dostrkat pod auto, opatrně zvednout a namontovat, napojit všechny ovládací prvky a přívody oleje, naplnit olej a…
Bude to fungovat?
Bohužel, jedinou možností, jak v našich zeměpisných šířkách otestovat, že celá repase proběhla v pořádku a že jsme nikde neudělali chybu, je vyzkoušet převodovku až v autě. Pochybuju, že tu někdo má potřebné zkušební zařízení (tranny dyno), na které by bylo lze připojit TH350ku a vyzkoušet funkci ještě před namontováním do auta. Takže já si budu muset počkat, až bude moji špajzku namontovat do čeho, a zatím se můžu modlit, že opravdu fungovat bude.
Co to stálo?
Kompletní repasní sadu– overhaul kit – jsem koupil na eBay za 90 USD, tomu shift kit asi za 40 USD, i s poštovným jsem se vlezl do 3 500 Kč. Za dalších několik stokorun jsem sehnal originální přítlačný kotouč, který byl prasklý. Nic dalšího nebylo třeba. Všechny náhradní díly jsou z USA běžně dostupné za přijatelné ceny, nejlépe od specializovaných obchodů přes eBay s platbou nejlépe přes Paypal. Takže – proč je oprava v servise tak drahá ? Odpověď je jednoduchá. Celková repase je poměrně pracná a časově velmi náročná, a potom servisy zcela jistě hřeší na to, že na takovouto opravu si málokdo troufne a aby mohl jeho mazlík zase jezdit, nezbývá majiteli, než zatnout zuby a platit.
Vyplatí se to?
Jak jsem už naznačil, chtěl jsem si zejména dokázat, že zvládnu repasi převodovky sám, a tím se taky poučit, jak to celé funguje. Ověřil jsem si, že oprava převodovky není z pohledu mechanika nic složitého, a na rozdíl od repase motoru není potřeba žádné speciální strojní zařízení. Na druhou stranu nemožnost otestovat převodovku před montáží znamená poměrně velkou nevýhodu.
Jestli má repase v domácích podmínkách smysl, musí každý posoudit sám. Pro někoho bude asi oprava staré převodovky při renovaci auta nesmyslná a radši koupí novou, mě jí ovšem bylo líto a chtěl jsem taky ušetřit. Navíc vzhledem k renovaci auta, která potrvá zřejmě ještě několik let, netrápil mě fakt, že vůz někde stojí na špalkách a třese se na novou převodovku. Pokud bych měl ovšem svůj čas započítat do ceny repase, ztrácí celá věc samozřejmě smysl a bude lepší svěřit opravu servismanům. Nyní ale můžu říct – už se nebojím automatické převodovky : )